Porodní příběhy

Ahoj Jani,

Tak já jsem včera v 7 ráno porodila o dva týdny dřív úžasnýho Olivera. Asi tě zajímá, jak proběhl porod :)) Všechno ti jdu popsat.
Předchozí dva týdny jsem měla nějakou virozu, které jsem se nemohla zbavit, totálně ucpaný nos, kašel, žádná energie..takže trénink dýchání byl jen když se mi náhodou povedlo trochu uvolnit nos :)) ale pořád jsem četla, poslouchala barevnou relaxaci a četla jsem i zkušenosti na fb skupině. Taky jsem masírovala hráz. Ve středu v noci mi překvapivě začala odkapávat plodova voda. Ráno už byl proud větší, ale žádné kontrakce. Byla jsem ve spojení s moji paní doktorkou z Motola, co mě měla rodit, která mi řekla ať zůstanu v klidu doma a uvidíme. Jenže jsme zjistili, že mi muj gynekolog neudělal test na streptokoka a v tom případě je potřeba jet už do porodnice pokud teče voda, aby se v případě pozitivního testu předešlo nákaze antibiotiky. Nadšená jsem z toho vůbec nebyla, ale bylo mi jasné, že porod je tu co nevidět a nechtěla jsem si ho kazit negacemi, prostě je to tak, jak je. Ondra, můj přítel mě odvezl do porodnice a jelikož máme už 3letou holčičku, jel pořešit hlídání, s tím že bude na tel. a přijede až k porodu. Přišlo mi zbytečné, aby tam dlouhé hodiny čekal. Mě mezitím praskla voda už úplně. Ubytovali mě na volném pokoji a čekalo se. To už bylo odpoledne a já jsem myslela na to, ze budu potřebovat sílu a mám čas se na to připravit. Snažila jsem se nevnímat, že nejsem doma. Četla jsem si, hodně jedla a taky spala. Po půlnoci začali první vlny po 20ti minutách. Porodní  asistentka mě nechala v klidu postupovat si, jak jsem chtěla, jen chodila kontrolovat miminko přenosným monitorem. Vlny jsem v klidu prodýchávala a představovala si květinu, co roste nahoru a kolem ní stoupající bubliny. Mezi vlnami jsem si v hlavě přehrávala a představovala barevnou relaxaci, protože už jsem ji znala skoro zpaměti :) Intervaly mezi vlnami se začaly během noci zkracovat a vlny zintenzivňovat. Dařilo se mi mezi nimi odpočívat a během vln jsem pomalu chodila a prodýchavala je. Porodní asistentky byly milé a nikdo nezasahoval, jen kontrolovali miminko a asi 2x jak postupuje otevírání cest. Nesetkala jsem se s jedinou negativni reakcí, naopak. Celou dobu mi bylo fajn. Kolem 6té hodiny začaly najednou vlny sílit a intervaly se zkrátily na 5min, otevřela jsem se na
6cm. Přesunuli mě na porodní pokoj, kde jsem ale opět byla jen v klidu sama a pokračovala jako doteď. Přišlo mi to úplně úžasný! Podpora v největší pražské nemocnici :) To už byl na cestě i Ondra, jenže se maličko zdržel doma, protože se probudila naše malá a musel ji uklidnit. Mysleli jsme že máme ještě čas, ale najednou se vlny proměnili v silný tlak a já zjistila, že rodím. Jen v tuhle chvíli jsem se s doktorkou a porodní asistentkou přesunula na porodní lůžko, kde jsem prakticky v sedě stihla jen párkrát dýchání dolů a během jedné vlny byl Oliver venku. Nechali jsme dotepat pupečnik a následoval 2h bonding, během kterého jen na chvilicku zkontroloval pediatr Olivera. Všechno proběhlo naprosto v klidu a Oliver se od začátku tváři spokojeně :) Celý porod jsem neměla pocit, ze by šlo o bolest a i teď se cítím výborně, mohla bych jit domů :) Co se týče nástřihu, tak i přesto, že jsem masírovala jen krátce, nástřih nebyl nutný a já mám jen lehce natrženo, takže mi udělali 3 stehy. Normálně chodím i sedím :)

Takže u mě takhle krásně proběhl porod, lip než jsem vůbec čekala..ikdyž
Ondra přišel těsně po všem :) Ani mi nevadilo, že přímo u porodu Ondra nebyl. Celou dobu jsem byla ve své bublině a prožívala si průběh v klidu sama se sebou. Nakonec tu euforii, která nastane hned po narozeni zažil a tak ho to úplně neminulo. Bylo i strašně příjemné pozorovat, jak i to okolí má radost, myslím tím porodní asistentky a moji doktorku, že to probíhá přirozeně bez zásahů.

Jani ještě jednou moc děkuji za skvělý kurz, přípravu všechny tipy a rady.

Vlaďka


Ahoj,

Dávám zprávu, že v "party prime time" čase v sobotu 2:15 v noci, se nam narodil syn Benjamin - 3910 g, 53 cm a obvod hlavy 35,5 cm:) porod byl zajimavy zazitek:) ale jsme zdraví, šťastní a dobře rozjetou party si užíváme:) už jsme doma:)....

Co mohu řict - průběh porodu byl úplně jiný než jsem čekala...Totiž praskla mi plodová voda, takže jsem se rozhodla jet do porodnice... No...vzhledem k nulovým kontrakcím a obsazenosti sálu, Toma poslali domů a mě šoupli na pokoj na gynekologii, kde jsme čekaly 4 :) tam jsem strávila 24 hodin :) s různou intenzitou a frekvencí přípravných kontrakcí každých cca 5 minut. Pak přisly vypuzovací kontrakce, zavolala jsem Tomovi, ať jede a za 2h 15 min byl Ben na světě:)

Techniky hypnoporodu jsem používala hlavně sama při těch přípravách - dýchání a relaxace, super. Tom přijel a byla jsem už hodně ve svým světě, ale pomohl mi jako support při konecný fázi... Hodně mi pomohlo na porodním sále prodýchávání dolů.

Jsem ráda, že to šlo přirozeně a mohla jsem si dopřát 2 hodiny po porodu s Benjamínem, hned se přisál a vůbec to bylo nepopsatelný....

Díky

Markéta


Ahoj Jani,

Omlouvám se, že píšu tak pozdě. Pořád se nemůžu nabažit nového člena rodiny a ne a ne si najít čas odepsat :)

Co se týče porodu, úplně hladký a jednoduchý nebyl. Hypnoporodní techniky mi pomohly, hlavně tedy v první době porodní, kdy jsem poslouchala relaxace, vizualizovala jsem si a prodýchávala kontrakce. Pomalu se mi zkracoval čípek a proto jsme po hodinách souhlasili s oxytocinem i epiduralem, hold všechno naopak než jsem si přála a plánovala. Po 20 hodinách se malá narodila spontálně, s dvouhodinovým bondingem.

Byl to posilující zážitek pro nás oba. Hlavně jsem věřila, že se můžu spolehnout na své tělo. Doktoři mi hrozili císařem, protože malá ještě k tomu nebyla sestoupená do porodních cest, ale já jsem si stála za svým, že jen potřebujeme čas a že ji zvládnu porodit.


Za kurz hypnoporodu jsme oba vděční, protože mi i přes původně nechtěný průběh umožňuje vidět porod jako krásnou zkušenost pro příchod miminka. I během těhotenství jsme pravidelně procvičovali techniky a možná díky tomu máme klidnou a šťastnou holčičku.


Těšíme se na lekci jógy, snad brzy!:)
Nela 


Milá Jano,

ráda bych Ti poděkovala za kurz hypnoporodu i za lekce gravid jógy, které jsem u Tebe v těhotenství absolvovala. Oboje mi velmi pomohlo prožít krásné těhotenství, úžasný porod a nyní kouzelné chvíle s pohodovou holčičkou. 

Začalo to jógou v 7. měsíci těhotenství. Pomohla mi vyrovnat se se změněným tělem, znovu se v něm cítit dobře, zjistit, co všechno dokážu, pomoci si pohybem od různých bolestí a opět získat kondičku. Naučit se soustředit se na dech a víc si užívat své, nebo možná spíš tou dobou naše vnitřní já :)

Kurz hypnoporodu byl na této cestě jen krásným plynulým pokračováním. Už před kurzem jsem z porodu strach neměla, po něm jsem se na něj začala vysloveně těšit, jako na další výzvu a dobrodružství. V čem konkrétně mi nejvíc pomohl? Asi v celkovém pohledu na porod. V uvědomění si, jak je důležité uvolnit své tělo a nechat ho s maličkou spolupracovat. Ve znalostech, já i manžel jsme na porodním sále měli výrazně lepší představu, do čeho jdeme, byli jsme schopní se rychle rozhodovat ohledně nabízených
lékařských možností ohledně usnadnění porodu (upřímně řečeno - úžasný přínos pro manžela, do kterého bych jinak všechny tyto informace nedostala jinou cestou a po kurzu u Tebe mě sám vyzýval, jestli už mám sepsaná porodní přání a pak je se mnou konzultoval :)). Kurz mi pomohl také v technikách dýchání, které se při porodu opravdu hodily.

Jaký tedy ten porod byl? Všechno začalo týden před porodem. Celé těhotenství jsem zvládala bez větších obtíží a najednou mě pořádně rozbolelo celé tělo - záda, břicho i hrudník. Byla to otravná trvalá bolest jak přes den, tak v noci, trápila mě tak třetinu času celý týden. Po prvním dni, kdy mě hodně zaskočila, jsem ji začala brát od malé bublinky jako trénink na porodní bolesti. Říkala jsem si, že maličká ví, proč mě připravuje a že se tedy tomuhle tréninku zkusím postavit, jak nejlépe to půjde. Bublinka byla v břiše celý týden živější, než normálně. Proti bolestem pomáhaly procházky, jóga a teplá vana.

V noci z neděle na pondělí jsem spala kvůli bolestem velmi špatně, pořádně jsem usnula až k ráno. Probudila jsem se po osmé a najednou jsem v břiše ucítila tři velmi výrazná kopnutí a potom mokro v kalhotách od pyžama. Byl to den před ukončeným 38. týdnem těhotenství, všichni mi říkali, že první dítě se rodí spíš po termínu… Centrum porodní asistence na Bulovce, kde jsem chtěla rodit, mělo právě uzávěrku až do pondělí následujícího týdne.
Pro jistotu jsem probudila manžela s nejistou poznámkou, že mi asi praskla voda. Po pár minutách se rozjely kontrakce. Hned pravidelné, zhruba po 4 minutách. Bylo to zvláštní, ale v kontrastu s předchozí trvalou bolestí předchozí týden mi přišly celkem fajn - tu chvilku, kdy přišly, jsem je prodýchávala, nebylo to pro mě nic nezvladatelného, po chvilce zmizely a já si mohla odpočinout.

Protože jsme příchod bublinky takhle brzo opravdu nečekaly, vrhla jsem se na dobalování tašky do porodnice a mezi kontrakcemi přemýšlela, kam vůbec vyrazíme rodit. Dohodnutou náhradní alternativou byly Hořovice, ale s pravidelnými kontrakcemi po 4 minutách a s vědomím, že máme v rodině rychlé porody, jsem si na cestu do nich v ranní špičce netroufla. Nakonec jsme se
tedy rozhodli pro Apolináře. Zavolala jsem tam, potvrdili mi, že můžu přijet, a tak jsme vyrazili. S prodýcháváním kontrakcí jsem přežila cestu ucpanou Prahou a pak už hurá do porodnice. Na příjem vzali jenom mě, manžel musel zůstat na chodbě. První výsledek vaginálního vyšetření - otevření na 3 cm. Ptala jsem se, jestli tedy ještě nemáme jet domů, ale už mě raději nechali v porodnici a hned přišel monitor. Muset ležet během kontrakcí na boku s pásy od monitoru a k tomu odpovídat doktorce na dotazy typu moje rodné číslo a telefonní číslo na manžela, bylo otravné, ale zvládnout se to dalo. Během monitoru mně ještě píchli kanylu s antibiotiky, kvůl zjištěnému streptokokovi v porodních cestách. Kontrakce mezitím sílily, já si stále připomínala, že je musím prodýchávat, uvolňovat se a otevírat tak bublince cestu na svět.

Kontrola po monitoru přišla s výsledkem, že jsem opravdu pokročila a jde se hned na sál. Tam už za mnou pustili manžela, kterému jsem hned vrazila do ruky k pročtení informované souhlasy, které po mně na sále chtěli podepsat. Kontrakce přicházely dál a dál, mně se při jejich prodýchávání už začala klepat kolena, ale s mezerami mezi nimi se všechno stále dalo zvládnout bez pomoci oblbováků. I s takhle rychlým průběhem porodu mě je nabízeli a k tomu i oxytocin, prý abych to měla rychleji za sebou. Díky znalostem z kurzu a odhodlání, že raději zvládnu trochu delší průběh, aby se vše připravilo ve svém tempu, jsme s manželem všechno odmítli. V to chvíli jsem byla moc ráda, že i on ví, co nám lékařka nabízí.

Po chvíli se maličká začala hrnout na svět. Než se dostala ven, připadalo mi to jako deset minut, podle manžela, který mě celou dobu držel za ruku a připomínal mi, jak je důležité se uvolnit, to celé trvalo aspoň půl hodiny. Chvilkami jsem měla pocit, že se mnou nemůže dostat ven, ale stále jsem se snažila při každé kontrakci dýchat dolů. Za chvilku už byla maličká venku, bylo 11:47. Na mém břiše, s námi. Byl to kouzelný pocit. Ani jsem během té rychlosti nestihla změnit porodní polohu a nakonec jsem rodila na zádech.
Všechno jsme ale zvládli, maličká úplně zdravá, já bez nástřihu (hráz jsme asi 3 týdny před porodem pravidelně masírovali), jen s drobným poraněním pysků, které ani nebylo nutné šít. Po porodu mi bylo krásně. Připadala jsem si trochu vyčerpaná, ale mohlo za to také to, že jsem naposledy jedla večer před tím.

Asi po hodince s bublinkou Markétkou na sobě maličkou odnesli a pod manželovým dozorem ji zkontrolovali. Pak už mi ji zase vrátili a na porodním sále jsem s manželem a Markétkou na svém těle byla ještě víc než hodinu. Potom mi dali najíst a já se potom bez větší pomoci a na jistých nohách zvedla a šla si dát sprchu. Byla jsem trochu unavená, ale rozhodně ne moc vyčerpaná a plná elánu postarat se o svou malou holčičku.

Ten den jsem usnula až někdy v deset večer. Před tím jsem si užíval nádherných chvilek s maličkou - společné tulení v posteli a pozorování toho kouzelného stvoření, které se rozhodlo přijít do našich životů.

Markétka byla od narození velmi pohodová. Teď je jí 10 dnů, skoro nepláče, krásně spí a už začíná prozkoumávat svět. Věřím, že k tomu přispěl i pohodový průběh jejího narození i celého těhotenství.

Porod zpětně vnímám jako výzvu, kterou jsem zvládla. Zážitek, který mě posilnil a dal mi pocit, že toho můžu zvládnout ještě víc, než jsem si dříve myslela.

S díky Tereza