Ahoj Jani,

Jak jsem slíbila, tak činím a píši ti svůj porodní příběh, který jsem musela prvně sama vstřebat, a proto píši až nyní – 3 měsíce po náročném porodu, na který ale budu vzpomínat v dobrém a to hlavně díky tobě a díky tvému úžasnému kurzu.
Jak sama víš, celé mé těhotenství probíhalo s menšími komplikacemi a nemohla jsem si ho naplno užívat tak, jak ostatní maminky, ale krásně mi pomáhali právě praktiky hypnoporodu a na samotný kurz velmi ráda vzpomínám a beru ho jako jednu z těch krásných vzpomínek na těhotenství. Na samotný porod jsem se velmi těšila a věřila, že vše proběhne bez komplikací a vynahradí mi to
to samotné těhotenství. Nakonec to tak úplně nebylo.

Prcek byl celé těhotenství otočený hlavičkou dolů a jelikož to bude nejspíše trošku popleta, tak ke konci těhotenství se mi otočil opačně a už tak zůstal až do samotného konce. Porodnici, kterou jsem si pečlivě vybrala nebyla nakonec vůbec nakloněna porodu koncem pánevním a naplánovali mi císařský řez, to jsem po konzultaci s několika lékaři a porodními asistentkami nakonec odmítla a hledala alternativu. Tu jsem našla v Brně na Obilním trhu, kde se přímo specializují na tyto porody. Absolvovala jsem zde první schůzku a věděla jsem, že jsem našla místo, kde jsou nakloněni mým přáním. Jenže to by nebyl ten můj popleta, aby mi to celé zase nezkomplikoval, jelikož má svoji hlavu a své mamince celou dobu dokazuje, že veškeré plány jsou v životě opravdu k ničemu 😊. Podotýkám, že celou dobu jsem se snažila být v klidu, pravidelně jsem se ponořovala do relaxací, které mi pomáhali brát vše
tak jak to má být i přes jiná očekávání.

Rodit jsem začala ještě před tím, než jsem se stihla odstěhovat ze svého bytu v Olomouci. Rodila jsem přesně v 37+6tt, byl pátek a v neděli jsem měla předávat byt a stěhovat se k Brnu. Nástup kontrakcí začal někdy kolem půlnoci, čekala jsem, co bude, vlny sílili a zkracoval se interval mezi nimi a tak jsme tedy vyjeli s tím, že jedeme do Brna, asi 400 metrů od domu jsem se rozmyslela a radši jsme zamířili do Olomoucké porodnice jelikož byli vlny čím dál kratší a já se bála jet takovou dálku a riskovat porod KP někde na
dálnici. Na příjmu mi natočili monitor, udělali ultrazvuk a nastala otázka, jak chci rodit, jestli vaginálně anebo si přeji sekci. Celou dobu jsem nádherně rozdýchávala vlny a nepřipouštěla si nějakou bolest. Rozhodla jsem se pro vaginální porod a odmítla jsem jakékoliv tišící léky. Byla jsem převezena na porodní pokoj a tam jsem vyčkávala na příjezd manžela, který jel ze Slovenska. Musela mi být napíchnuta kanyla, bohužel ale mé žíly rezignovali, a tak tato procedura zabrala asi hodinu s tím, že mé ruce vypadali jako jehelníček ale ani to mi nezabránilo těšit se z probíhajícího porodu.  Kolem 5 konečně dorazil i manžel a chvíli na to se vyměnili směny a přišel nový pan doktor, který mi oznámil, že porod bude vedený lékařsky se všemi nutnými rutinními praktikami – nastřižení hráze, porod na koze, napíchnutí oxitocinu a přítomnost dvou lékářů, po vyslechnutí těchto skutečností jsem se přestala otevírat tak rychle jak doposud. Můžu potvrdit, že do té doby se mi dařilo vlny prodýchávat ale jakmile se přešlo k pravidelným lékařským kontrolám a rušení toho klidového režimu tak se vlny stali bolestivějšími a nepříjemnými. Na doporučení místní porodní asistentky jsem kývla na rajský plyn, který mi pomáhal v pordýchávání. Porod měl být pozdržován do poslední chvíle a měla jsem zakázáno tlačit do doby než přijde doktor a bude moci porod sám řídit. Tahle skutečnost porod dosti stížila a veškeré praktiky hypnoporodu v tu chvíli byli tytam. Jakmile jsem byla plně otevřena a praskl druhý vak blan kolem půl 12, tak jsem dostala povolení
naplno tlačit a v 11:47 se vyklubal na svět synek. Nedorotoval tak jak měl, takže byl lékařem vytáhnut a poté hned odstřihnut od pupeční šňůry a rozdýchán. Nemůžu soudit, jestli se tak stalo díky tomu zdržování a tlačením mimo vlny ale vnitřní intuice mi říká, že rodit přirozeně v jiné poloze tak vše proběhlo bez komplikací. Naštěstí to ale dobře dopadlo a syn je zdravý a bez následků.

 Věřím, že díky kurzu jsem porod zvládla nejlépe jak jsem mohla. Věřila jsem své intuici a tomu, že syn ví nejlépe jak se na svět dostat. Po většinu času se mi dařilo dostávat se do „svého světa klidu“ a díky tomu byl porod krásným zážitkem i když nevyšel tak jak jsem si přála. Stačí menší vyrušení a hned bylo těžké soustředit se na prodýchávání, tak aby to bylo bez bolesti. Kurz hypnoporodu měl opravdu smysl a všude ho doporučuji!!!

Pokud bychom se rozhodli pro další děťátko, tak se snad povede a splním si sen o naprosto přirozeném porodu a budu mít už úplné srovnání.

Přeji všem ženám, aby si porod svým způsobem užili, aby jim kurz dal klid v 
duši a víru ve svoji intuici, tak aby se porody přestali brát jako bolestivá
zkušenost. 😊

 Měj se krásně, a ještě jednou moc děkuji za vše!

Markéta

Ahoj Jani,

V úterý uplynulo šest týdnů od narození našeho Oskárka, teď tu vedle mě klidně spinká a já ti můžu napsat, co vše se událo oněch 6 týdnů nazpět.

Kdybych měla jeho cestu na svět popsat jedním slovem, byla by to NAIVITA.

Kurzu hypnoporodu vděčím zejména za to, že mě dobře psychicky naladil, já se vlastně na samotný porod těšila :). Těhotenství jsem si užívala a porod byl v mé mysli díky józe a kurzu jen příjemné zakončení tohoto magického období. Když tedy přišli první poslíčci, byla jsem nadšená, že už to začíná.

První kontrakce přišly v neděli večer (41+2), teď už vím, že nebyly dostatečně silné, ale v tu chvíli jsem si naivně myslela, že to už jsou ty pověstné vlny. Naložila jsem se tedy do vany, měřila si intervaly a pokojně si je prodýchávala. Kolem půlnoci jsme vyjeli do porodnice…
A o necelou hodinu později už jsme byli zase doma 🤷‍♀️.
Tu noc jsem nespala, kontrakce neustávali. V 11 dopoledne jsme jeli znovu do porodnice na domluvenou poradnu. Tam mi doktorka k mému překvapení řekla, že porod už začíná, že už jsem otevřená, ale zatím jen na 2 prsty, ať si v klidu zajedeme ještě na oběd a pak se nahlásím na příjem :). 
Po příjmu mě odvedli na pokoj, nabídli mi sprchu s gymnastickým míčem, vanu, ale hlavně postel, ať se pokusím spát, že to bude trvat ještě tak 10 hodin (no potěš). V tu chvíli už byly vlny na můj vkus dost silné (opět zavládla naivita), ale dařilo se mi je úspěšně prodýchávat. Měla jsem nachystané relaxace od tebe, playlist s relaxační hudbou, ale nic z toho nepoužila, nejvíce mi vyhovovalo ticho.
Kolem 8 večer jsem šla do vany. Tlumené světlo, teplá voda a klid zřejmě vedli k tomu, že se vlny ukázaly v plné své kráse. To už ale na mě bylo moc, byla jsem unavená z předchozích 24h bez pořádného odpočinku a ta bolest mě přemáhala. Jelikož jsem byla stále otevřená jen na 5 cm, řekla jsem si o nějaký utěšující prostředek. Jednalo se o lokální analgetikum, mělo zabrat do 20 minut. Očekávaný výsledek se ale nedostavil… Vlny ještě sílily (netušila jsem, že je to ještě možné), a tak jsem si řekla o epidural s naivní představou, že mi dovolí si na chvíli odpočinout.

Přešli jsme tedy na sál, kde se připojil tým anesteziologů. Nebylo to nepříjemné, musela jsem sedět v klidu a překvapivě se mi znovu dařilo i prodýchávat kontrakce. PA, doktoři i anesteziologové se divili, proč si vůbec nechávám epidural píchnout :)
No, k mé nelibosti ani epidural nezabral a bolest se stupňovala. Malý byl špatně sestoupený, takže následovalo polohování (na čtyřech jsem se už téměř neudržela). PA zavolala lékaře, ten udělal nějaký hmat (velmi bolestivý) a už jsem začala tlačit. Nakonec jsem si řekla i o nastříhnutí hráze, jen abych to urychlila… To se nakonec povedlo a druhá fáze byla ukončena relativně rychle (asi 10 minut).

Byla to pro mě ve skrze příjemná zkušenost, i když jsem udělala vše opačně, než jsem si sepsala do porodního přání. Šla jsem do toho s obrovskou naivitou netušíc, co za bolest mě čeká, a tedy jsem byla dost překvapená, kam až to vygradovalo. :) Myslím, že pokud bude nějaké příště, už si troufnu na opravdu přirozený porod.

Jani, děkuji Ti za podporu, jógu i kurz hypnoporodu.

Doporučuji mít i osobní PA nebo dulu, pokud budu mít ještě příležitost, určitě do toho půjdu :)

Jani, měj se krásně a opatruj se!
Doufám, že se někdy potkáme naživo na jógamatkách :)

Ivana

Janičko,

hrozně bych Ti chtěla poděkovat .. malá se včera narodila a všechno bylo tak krásný.. a řekla bych, že je to jen zásluha toho, že jsem absolvovala tvůj kurz hypnoporodu.. o půlnoci mi praskla voda a až do 14.00 jsem měla kontrakce, které jsem zvládala díky tobě krásně prodýchávat, samotný porod pak zabral jen 2 hodiny, byl to nádherný zážitek .. nástřih nebyl nutný a dýchání šlo vážně samo .. žádným jiným kurzem jsem kromě tvého neprošla a nelituju toho, byla jsem připravená jak nikdy.. určitě doporučím všem mým kamarádkám ..

Tereza

Ahoj Jani, ráda bych se s tebou podělila o svůj příběh :-)
 
I přes mou usilovnou snahu, cvičení, domlouvání, hlazení, nastavení optimální pozice miminka jako tapety na mobilu atd., se miminko neotočilo. Zkoušela jsem i volat paní Janě ohledně rebozo masáže, ale říkala, že mám ještě spoustu času a mám se ozvat později...Jenže, 2 týdny před porodem mi vyhřezlo esíčko na páteři, na pravé straně a poté už jsem se mohla pouze šourat po bytě a to bylo vše. 
Ve VFN, u Apolináře, se se mnou ohledně porodu koncem pánevním nikdo bavit nechtěl, automaticky mi naplánovali císařský řez. Vnější hmat na otočení miminka prý také dělat nebudou, protože je tam nízká úspěšnost... Tak jsem zklamaná odcházela. Stále jsem ale doufala a praktikovala tebou naučené techniky, masírovala hráz. Postupem času jsem si ale na myšlenku rodit císařem zvykla a smířila se s ní, asi zvítězila pohodlnost. Věděla jsem přesný termín, kdy "to" přijde a naplánovala si podle toho ostatní věci. Jen mi bylo líto miminka. Myslela jsem si, že jako prvorodička bych přirozeně rodila nejdříve ve 41. týdnu, až bude miminko hezky dopečené a oni ho chtěli násilím " vyndat" už ve 39. týdnu.Tyhle obavy ovšem byly zažehnány v momentě, kdy mi týden před plánovaným termínem operace praskla plodová voda. Hned jsem si vzpomněla na tebe. "Hlavně nikam nespěchat, máš spoustu času". Takže jsem si v klidu udělala co jsem potřebovala, dobalila věci a vyrazili jsme do porodnice. Manžel byl u operace přítomen a musím k tomu říct jenom tolik, že celý proces byl vysoce profesionální, komfortní a bezbolestný. Jediné co mě mrzelo, že nám (ani jednomu) neumožnili bonding. Já pak putovala na JIPku a manžel domů. Na webových stránkách a v informačních materiálem VFN bylo uvedeno, že miminko je na JIP přinášeno každé 3 hodiny k přikládání k prsu. V praxi to vypadá tak, že jsem ho viděla 15 minut večer, kdy spalo a potom až ráno na dobu 5 minut s tím, že se zanedlouho shledáme na oddělení šestinedělí. Skoro celou noc jsem stejně nespala, jak jsem se na něj těšila. Trvalo dalších 6 hodin, než jsem ho dostala k sobě a to už jsem měla vzteky vysoký tlak. Začátky s miminkem pak byly těžké, hodně plakalo, což přikládám tomu, že jsme byli rozděleni. Druhý den se to srovnalo a od té doby jsme pořád spolu. 5. den nás propouštěli domů a neopomněli mě vystresovat tím, že miminko po porodu dost zhublo a pokud každé 2 hodiny nevypije 40 ml mlíčka, tak nemůže přežít víkend (s nadsázkou). Takže manžel nakoupil umělou výživu, dětskou váhu, odsávačku a další propriety a odcházela jsem z porodnice dost nejistá. Toto mi vydrželo tak jeden den. Pak jsem přestala vážit, počítat, odsávat. Umělé mléko jsem ani neotevřela... A opět jsem si vzpomněla na tebe - "Kojení je přirozený proces a já mám pro své dítě mléka dost". Mám ho totiž tak akorát, podle jeho potřeb a bumbá kdykoli si řekne, po 3 hodinách, ale i po hodině. Všechno je v pořádku a máme se dobře. Na porod vzpomínám jedině pozititvně a kdybych měla rodit znovu a mohla bych si vybrat, bylo by to opět císařským řezem. Přesto mi kurz s tebou dal hrozně moc!!! Jo a bylo by to opět u "hrozného" Apolináře. I přes některé protivné dětské sestry, mlaďounké nezkušené doktory na ambulanci a ne zrovna moderní vybavení pokojů. Protože jsem si odtamtud odnesla ukázkovou dobře zahojenou jizvu a krásné zdravé miminko.
Na co jsem se bohužel nepřipravila vůbec, bylo šestinedělí. Zhruba jsem věděla, co mě s miminkem čeká, ale už jsem nevěděla o rozbouřených hormonech a depresích, které mě provázely prvních 14 dní. Byla jsem extrémně přecitlivělá a plačtivá, ani manžel nevěděl, co si má počít se mnou a malým miminkem. Naštěstí se to 3. týden srovnalo a já si o tom konečně něco vygooglila a zjistila, že je to úplně normální. Jen se o tom mezi lidmi příliš nemluví. Teď už si užívám s miminkem a těším se na všechny ty věci s ním, až se začne smát a lézt a mluvit...
Doufám, že můj příběh vyzní jen a jen pozitivně, protože já ho tak vnímám :-)
 
Měj se hezky a papa Jana

Ahoj Jani,

tak tady je můj porodní příběh – vlastně dva příběhy, protože jsem je zkrátka musela srovnat :)

Svého syna jsem porodila na podzim roku 2016 v pražském Podolí a na ten porod nemám bohužel moc hezké vzpomínky. Ve zkratce to byl porod vyvolaný tabletou, když jsem byla 41+5. Začalo to prasklou plodovou vodou zelené barvy, velmi silnými kontrakcemi, u kterých jsem měla pocit, že nekončí, entonoxem, u kterého mi bylo bohužel špatně vysvětleno používání,  epiduralem, který mi pomohl, protože jsem se konečně dokázala uvolnit (na chvilku jsem vyčerpáním několikrát usnula mezi kontrakcemi) a začala se otevírat..a končilo to dvěma nástřihy, protože syn musel rychle ven, skákáním a tlačením na břicho, odsátím přidušeného syna a v té době tím nejkrásnějším pocitem na světě – držením mého syna v náručí. Z porodního sálu mne po 9 hodinách vezli na kolečkovém křesle, se sprchou mi musela pomoci sestra. Po porodu jsem se bohužel necítila moc dobře. Trápily mě především velké bolesti v oblasti konečníku díky velkým hemoroidům, bolesti způsobené rozsáhlým šitím, velká ztráta krve a výčitky, že jsem to měla zvládnout lépe... Dvě noci a částečně i přes den jsem nebyla schopna se sama o syna starat, proto se o něj staraly na sesterně a nosily mi ho na kojení... Syna jsem nemohla prvních osm měsíců života dát prakticky z ruky, protože stále brečel a také minimálně do dvou let velice špatně spal. Ostatně ze spaní se budí s křikem někdy i teď  a to jsou mu 3 roky. Dnes jsem přesvědčena o tom, že to bylo způsobeno traumatem z porodu, které zažil.

Otěhotněla jsem podruhé a čekala dceru. Věděla jsem, že nechci, aby se můj druhý porod podobal tomu prvnímu a hlavně jsem věděla, že musím udělat všechno pro to, aby mi lékaři porod nevyvolávali. Ty jsi mi, Jani, tehdy řekla o kurzu hypnoporodu, který vedeš. Kurzu jsem se zúčastnila, za což jsem velice vděčná. Navíc jsem si pro klid duše nechala napsat Bachovy esence k porodu na míru a také zakoupila k porodu a pro období po porodu lékařem doporučená homeopatika.

Můj druhý porod proběhl v Jilemnici v prvních dnech roku 2020 a byl krásný. V ten den jsem byla 40+4 a asi od čtyř hodin odpoledne jsem začala pociťovat nejprve lehké vlny. Začala jsem si je psát a zjistila, že se opakují tak po 8 až 10 minutách. Dala jsem si sprchu a pomalu si začala balit poslední věci do porodnice. Zvedla jsem muže od vláčkodráhy, kterou se synem stavěli, a protože jsme měli porodnici tentokrát asi 45 minut cesty, zajistili jsme synovi předem domluvené hlídání a po šesté hodině jsme vyjeli. Cesta autem byla příjemná, vlny byly už silnější a intervaly se zkracovaly. Všechny vlny už jsem prodýchávala dle rad na kurzu hypnoporodu – dýchala jsem nahoru a představovala si buď vycházející slunce, vzlétající bubliny či balón. Do porodnice jsem přijeli cca v 19 hod. Na příjmu mi natočili monitor, vlny přicházely po 4 až 8 minutách, některá byla silnější, některá slabší. Porodní asistence jsem předala předem připravená porodní přání. Bylo mi řečeno, že s ničím uvedeným nemají problém kromě toho, že by raději komunikovali se mnou namísto partnera a že v případě akutního císařského řezu vaginální stěr a následnou aplikaci na dítě neprovádí. Odkývala jsem to a šli jsme já, můj muž a porodní asistentka na porodní sál. PA zhasla velká světla, poprosila jsem ji o aromalampu a sál jsme provoněli olejíčkem od Nobilis Tilia s názvem Uvolnění. Pustili jsme meditační hudbu. Dle předchozích rad jsem po celou dobu užívala homeopatika a sem tam jsem si nakapala Bachovy esence (někdy směs k porodu na míru, někdy krizové kapky). Na sále jsem měla k dispozici velkou vanu, a tak jsem ji využila. Byla jsem v ní minimálně hodinu a půl. Cítila jsem, jak vlny zesilují a přicházejí rychleji za sebou. Všechny jsem prodýchávala nahoru a představovala si vycházející slunce, bubliny nebo balón, při silnějších vlnách mi pak pomáhala představa měkkosti...jak vylezu nad mraky po proudu slunečního světla a uleví se mi. Vždy jsem se soustředila na to, abych měla uvolněná ramena a čelist. Můj muž mi případně uvolnění připomínal a moc mě celou dobu podporoval. Do toho přišla porodní asistentka a ptala se mého muže, jak časté mám kontrakce. Muž to začal měřit a zjistil, že tak po minutě až minutě a půl. Porodní asistentka (PA) byla překvapená, že už tak rychle a řekla, ať pomalu vylezu z vany, že mě vyšetří a dá na monitor (v této porodnici se ve vaně nerodí, vana je určena pouze na první fázi porodu). Nejdříve jsem klečela na porodním křesle a rukama se opírala o opěrku hlavy (nechtěla jsem dle rad z kurzu na záda), ale v této poloze se PA nedařilo mě vyšetřit. Poprosila mě tedy, jestli bych mohla na chvíli na záda a já souhlasila. Bylo nám řečeno, že jsem otevřena na 7 cm a že to jde skvěle, že jsem šikovná a že budeme mít dceru tak za 30-45 minut v náručí, možná dříve. Nyní jsme řešili, co s plodovou vodou, která stále neodtekla a narození dcery to prý oddalovalo. Domluvili jsme se, že aby byl porod co nejpřirozenější, necháme ji odtéct samovolně, PA nám řekla, že obal praskne každou chviličku a  poradila mi, jak si na křesle lehnout na bok, abych neležela na zádech. Ta poloha mi byla příjemná, tak jsem zůstala. Jenže to očekávané praskuntí plodové vody stále nepřicházelo a trvalo to skoro 45 min, vlny byly stále silnější a už to pro mě bylo těžké je zvládat. Zeptala jsem se na epidural. PA řekla, že je to hloupost, že bude miminko za chvilku na světě, že porod jde výborně. PA navrhla prasknout plodovou vodu, že se vše urychlí a já souhlasila. Voda byla čirá. Přiznám se, že v této fázi bylo pro mě již dost těžké udržet pozornost a soustředit se na dýchání nahoru a na představy. Pomalu se mi začínalo chtít tlačit a já věděla, že má přijít dýchání dolů. Bylo to těžké. PA mi zakázala tlačit. Řekla, že mám vydržet ještě tři kontrakce, a pak půjde miminko ven. Na sále se objevila i paní doktorka. Tento moment jsem už nedávala tak, jak jsem původně chtěla a nakonec na doporučení prodýchala poslední vlny jako pes a na rady PA a doktorky se snažila nepanikařit. Zvládla jsem to. Ani nevím jak, byla jsem v poloze na zádech se zadkem tedy hodně z křesla ven a mohla jsem tlačit. Dcera se narodila asi na tři až čtyři zatlačení pár minut před 23 hod a ihned mi ji položili na břicho. Byl to tak krásnej pocit!! Ležela na mně, já ji k sobě tiskla a nechali jsme dotepat pupečník, který pak můj muž přestřihnul. Byla nádherná. A můj muž byl po celou dobu skvělý – pomáhal mi a byl mi oporou. I když měla dcera 4030 g, měla jsem jen maličké porodní zranění, které po porodu placenty (nechala jsem si píchnout oxytocin pro urychlení) doktorka za chviličku zašila. Po dvou krásných hodinách na porodním sále, kdy jsme se seznamovali s naší milovanou dcerou a pořád nevěřili tomu, jak to bylo rychlé a krásné, jsem si sama došla do sprchy a sama došla na pokoj. Dceru jsem chtěla mít samozřejmě už tu noc u sebe a od té doby jsme pořád spolu.

Absolvovaný kurz hypnoporodu mě psychicky připravil a moc mi při porodu dcery pomohl. I když mé počínání nebylo zcela dle hypnoporodních doporučení , já jsem naprosto spokojena a mám vynikající pocit. 

Moc Ti znovu děkuji,

Markéta

Ahoj Jani,

Tak já jsem včera v 7 ráno porodila o dva týdny dřív úžasnýho Olivera. Asi tě zajímá, jak proběhl porod :)) Všechno ti jdu popsat.
Předchozí dva týdny jsem měla nějakou virozu, které jsem se nemohla zbavit, totálně ucpaný nos, kašel, žádná energie..takže trénink dýchání byl jen když se mi náhodou povedlo trochu uvolnit nos :)) ale pořád jsem četla, poslouchala barevnou relaxaci a četla jsem i zkušenosti na fb skupině. Taky jsem masírovala hráz. Ve středu v noci mi překvapivě začala odkapávat plodova voda. Ráno už byl proud větší, ale žádné kontrakce. Byla jsem ve spojení s moji paní doktorkou z Motola, co mě měla rodit, která mi řekla ať zůstanu v klidu doma a uvidíme. Jenže jsme zjistili, že mi muj gynekolog neudělal test na streptokoka a v tom případě je potřeba jet už do porodnice pokud teče voda, aby se v případě pozitivního testu předešlo nákaze antibiotiky. Nadšená jsem z toho vůbec nebyla, ale bylo mi jasné, že porod je tu co nevidět a nechtěla jsem si ho kazit negacemi, prostě je to tak, jak je. Ondra, můj přítel mě odvezl do porodnice a jelikož máme už 3letou holčičku, jel pořešit hlídání, s tím že bude na tel. a přijede až k porodu. Přišlo mi zbytečné, aby tam dlouhé hodiny čekal. Mě mezitím praskla voda už úplně. Ubytovali mě na volném pokoji a čekalo se. To už bylo odpoledne a já jsem myslela na to, ze budu potřebovat sílu a mám čas se na to připravit. Snažila jsem se nevnímat, že nejsem doma. Četla jsem si, hodně jedla a taky spala. Po půlnoci začali první vlny po 20ti minutách. Porodní  asistentka mě nechala v klidu postupovat si, jak jsem chtěla, jen chodila kontrolovat miminko přenosným monitorem. Vlny jsem v klidu prodýchávala a představovala si květinu, co roste nahoru a kolem ní stoupající bubliny. Mezi vlnami jsem si v hlavě přehrávala a představovala barevnou relaxaci, protože už jsem ji znala skoro zpaměti :) Intervaly mezi vlnami se začaly během noci zkracovat a vlny zintenzivňovat. Dařilo se mi mezi nimi odpočívat a během vln jsem pomalu chodila a prodýchavala je. Porodní asistentky byly milé a nikdo nezasahoval, jen kontrolovali miminko a asi 2x jak postupuje otevírání cest. Nesetkala jsem se s jedinou negativni reakcí, naopak. Celou dobu mi bylo fajn. Kolem 6té hodiny začaly najednou vlny sílit a intervaly se zkrátily na 5min, otevřela jsem se na
6cm. Přesunuli mě na porodní pokoj, kde jsem ale opět byla jen v klidu sama a pokračovala jako doteď. Přišlo mi to úplně úžasný! Podpora v největší pražské nemocnici :) To už byl na cestě i Ondra, jenže se maličko zdržel doma, protože se probudila naše malá a musel ji uklidnit. Mysleli jsme že máme ještě čas, ale najednou se vlny proměnili v silný tlak a já zjistila, že rodím. Jen v tuhle chvíli jsem se s doktorkou a porodní asistentkou přesunula na porodní lůžko, kde jsem prakticky v sedě stihla jen párkrát dýchání dolů a během jedné vlny byl Oliver venku. Nechali jsme dotepat pupečnik a následoval 2h bonding, během kterého jen na chvilicku zkontroloval pediatr Olivera. Všechno proběhlo naprosto v klidu a Oliver se od začátku tváři spokojeně :) Celý porod jsem neměla pocit, ze by šlo o bolest a i teď se cítím výborně, mohla bych jit domů :) Co se týče nástřihu, tak i přesto, že jsem masírovala jen krátce, nástřih nebyl nutný a já mám jen lehce natrženo, takže mi udělali 3 stehy. Normálně chodím i sedím :)

Takže u mě takhle krásně proběhl porod, lip než jsem vůbec čekala..ikdyž
Ondra přišel těsně po všem :) Ani mi nevadilo, že přímo u porodu Ondra nebyl. Celou dobu jsem byla ve své bublině a prožívala si průběh v klidu sama se sebou. Nakonec tu euforii, která nastane hned po narozeni zažil a tak ho to úplně neminulo. Bylo i strašně příjemné pozorovat, jak i to okolí má radost, myslím tím porodní asistentky a moji doktorku, že to probíhá přirozeně bez zásahů.

Jani ještě jednou moc děkuji za skvělý kurz, přípravu všechny tipy a rady.

Vlaďka

Ahoj,

Dávám zprávu, že v "party prime time" čase v sobotu 2:15 v noci, se nam narodil syn Benjamin - 3910 g, 53 cm a obvod hlavy 35,5 cm:) porod byl zajimavy zazitek:) ale jsme zdraví, šťastní a dobře rozjetou party si užíváme:) už jsme doma:)....

Co mohu řict - průběh porodu byl úplně jiný než jsem čekala...Totiž praskla mi plodová voda, takže jsem se rozhodla jet do porodnice... No...vzhledem k nulovým kontrakcím a obsazenosti sálu, Toma poslali domů a mě šoupli na pokoj na gynekologii, kde jsme čekaly 4 :) tam jsem strávila 24 hodin :) s různou intenzitou a frekvencí přípravných kontrakcí každých cca 5 minut. Pak přisly vypuzovací kontrakce, zavolala jsem Tomovi, ať jede a za 2h 15 min byl Ben na světě:)

Techniky hypnoporodu jsem používala hlavně sama při těch přípravách - dýchání a relaxace, super. Tom přijel a byla jsem už hodně ve svým světě, ale pomohl mi jako support při konecný fázi... Hodně mi pomohlo na porodním sále prodýchávání dolů.

Jsem ráda, že to šlo přirozeně a mohla jsem si dopřát 2 hodiny po porodu s Benjamínem, hned se přisál a vůbec to bylo nepopsatelný....

Díky

Markéta

Ahoj Jani,

Omlouvám se, že píšu tak pozdě. Pořád se nemůžu nabažit nového člena rodiny a ne a ne si najít čas odepsat :)

Co se týče porodu, úplně hladký a jednoduchý nebyl. Hypnoporodní techniky mi pomohly, hlavně tedy v první době porodní, kdy jsem poslouchala relaxace, vizualizovala jsem si a prodýchávala kontrakce. Pomalu se mi zkracoval čípek a proto jsme po hodinách souhlasili s oxytocinem i epiduralem, hold všechno naopak než jsem si přála a plánovala. Po 20 hodinách se malá narodila spontálně, s dvouhodinovým bondingem.

Byl to posilující zážitek pro nás oba. Hlavně jsem věřila, že se můžu spolehnout na své tělo. Doktoři mi hrozili císařem, protože malá ještě k tomu nebyla sestoupená do porodních cest, ale já jsem si stála za svým, že jen potřebujeme čas a že ji zvládnu porodit.

Za kurz hypnoporodu jsme oba vděční, protože mi i přes původně nechtěný průběh umožňuje vidět porod jako krásnou zkušenost pro příchod miminka. I během těhotenství jsme pravidelně procvičovali techniky a možná díky tomu máme klidnou a šťastnou holčičku.

Těšíme se na lekci jógy, snad brzy!:)
Nela 

Milá Jano,

ráda bych Ti poděkovala za kurz hypnoporodu i za lekce gravid jógy, které jsem u Tebe v těhotenství absolvovala. Oboje mi velmi pomohlo prožít krásné těhotenství, úžasný porod a nyní kouzelné chvíle s pohodovou holčičkou. 

Začalo to jógou v 7. měsíci těhotenství. Pomohla mi vyrovnat se se změněným tělem, znovu se v něm cítit dobře, zjistit, co všechno dokážu, pomoci si pohybem od různých bolestí a opět získat kondičku. Naučit se soustředit se na dech a víc si užívat své, nebo možná spíš tou dobou naše vnitřní já :)

Kurz hypnoporodu byl na této cestě jen krásným plynulým pokračováním. Už před kurzem jsem z porodu strach neměla, po něm jsem se na něj začala vysloveně těšit, jako na další výzvu a dobrodružství. V čem konkrétně mi nejvíc pomohl? Asi v celkovém pohledu na porod. V uvědomění si, jak je důležité uvolnit své tělo a nechat ho s maličkou spolupracovat. Ve znalostech, já i manžel jsme na porodním sále měli výrazně lepší představu, do čeho jdeme, byli jsme schopní se rychle rozhodovat ohledně nabízených
lékařských možností ohledně usnadnění porodu (upřímně řečeno - úžasný přínos pro manžela, do kterého bych jinak všechny tyto informace nedostala jinou cestou a po kurzu u Tebe mě sám vyzýval, jestli už mám sepsaná porodní přání a pak je se mnou konzultoval :)). Kurz mi pomohl také v technikách dýchání, které se při porodu opravdu hodily.

Jaký tedy ten porod byl? Všechno začalo týden před porodem. Celé těhotenství jsem zvládala bez větších obtíží a najednou mě pořádně rozbolelo celé tělo - záda, břicho i hrudník. Byla to otravná trvalá bolest jak přes den, tak v noci, trápila mě tak třetinu času celý týden. Po prvním dni, kdy mě hodně zaskočila, jsem ji začala brát od malé bublinky jako trénink na porodní bolesti. Říkala jsem si, že maličká ví, proč mě připravuje a že se tedy tomuhle tréninku zkusím postavit, jak nejlépe to půjde. Bublinka byla v břiše celý týden živější, než normálně. Proti bolestem pomáhaly procházky, jóga a teplá vana.

V noci z neděle na pondělí jsem spala kvůli bolestem velmi špatně, pořádně jsem usnula až k ráno. Probudila jsem se po osmé a najednou jsem v břiše ucítila tři velmi výrazná kopnutí a potom mokro v kalhotách od pyžama. Byl to den před ukončeným 38. týdnem těhotenství, všichni mi říkali, že první dítě se rodí spíš po termínu… Centrum porodní asistence na Bulovce, kde jsem chtěla rodit, mělo právě uzávěrku až do pondělí následujícího týdne.
Pro jistotu jsem probudila manžela s nejistou poznámkou, že mi asi praskla voda. Po pár minutách se rozjely kontrakce. Hned pravidelné, zhruba po 4 minutách. Bylo to zvláštní, ale v kontrastu s předchozí trvalou bolestí předchozí týden mi přišly celkem fajn - tu chvilku, kdy přišly, jsem je prodýchávala, nebylo to pro mě nic nezvladatelného, po chvilce zmizely a já si mohla odpočinout.

Protože jsme příchod bublinky takhle brzo opravdu nečekaly, vrhla jsem se na dobalování tašky do porodnice a mezi kontrakcemi přemýšlela, kam vůbec vyrazíme rodit. Dohodnutou náhradní alternativou byly Hořovice, ale s pravidelnými kontrakcemi po 4 minutách a s vědomím, že máme v rodině rychlé porody, jsem si na cestu do nich v ranní špičce netroufla. Nakonec jsme se
tedy rozhodli pro Apolináře. Zavolala jsem tam, potvrdili mi, že můžu přijet, a tak jsme vyrazili. S prodýcháváním kontrakcí jsem přežila cestu ucpanou Prahou a pak už hurá do porodnice. Na příjem vzali jenom mě, manžel musel zůstat na chodbě. První výsledek vaginálního vyšetření - otevření na 3 cm. Ptala jsem se, jestli tedy ještě nemáme jet domů, ale už mě raději nechali v porodnici a hned přišel monitor. Muset ležet během kontrakcí na boku s pásy od monitoru a k tomu odpovídat doktorce na dotazy typu moje rodné číslo a telefonní číslo na manžela, bylo otravné, ale zvládnout se to dalo. Během monitoru mně ještě píchli kanylu s antibiotiky, kvůl zjištěnému streptokokovi v porodních cestách. Kontrakce mezitím sílily, já si stále připomínala, že je musím prodýchávat, uvolňovat se a otevírat tak bublince cestu na svět.

Kontrola po monitoru přišla s výsledkem, že jsem opravdu pokročila a jde se hned na sál. Tam už za mnou pustili manžela, kterému jsem hned vrazila do ruky k pročtení informované souhlasy, které po mně na sále chtěli podepsat. Kontrakce přicházely dál a dál, mně se při jejich prodýchávání už začala klepat kolena, ale s mezerami mezi nimi se všechno stále dalo zvládnout bez pomoci oblbováků. I s takhle rychlým průběhem porodu mě je nabízeli a k tomu i oxytocin, prý abych to měla rychleji za sebou. Díky znalostem z kurzu a odhodlání, že raději zvládnu trochu delší průběh, aby se vše připravilo ve svém tempu, jsme s manželem všechno odmítli. V to chvíli jsem byla moc ráda, že i on ví, co nám lékařka nabízí.

Po chvíli se maličká začala hrnout na svět. Než se dostala ven, připadalo mi to jako deset minut, podle manžela, který mě celou dobu držel za ruku a připomínal mi, jak je důležité se uvolnit, to celé trvalo aspoň půl hodiny. Chvilkami jsem měla pocit, že se mnou nemůže dostat ven, ale stále jsem se snažila při každé kontrakci dýchat dolů. Za chvilku už byla maličká venku, bylo 11:47. Na mém břiše, s námi. Byl to kouzelný pocit. Ani jsem během té rychlosti nestihla změnit porodní polohu a nakonec jsem rodila na zádech.
Všechno jsme ale zvládli, maličká úplně zdravá, já bez nástřihu (hráz jsme asi 3 týdny před porodem pravidelně masírovali), jen s drobným poraněním pysků, které ani nebylo nutné šít. Po porodu mi bylo krásně. Připadala jsem si trochu vyčerpaná, ale mohlo za to také to, že jsem naposledy jedla večer před tím.

Asi po hodince s bublinkou Markétkou na sobě maličkou odnesli a pod manželovým dozorem ji zkontrolovali. Pak už mi ji zase vrátili a na porodním sále jsem s manželem a Markétkou na svém těle byla ještě víc než hodinu. Potom mi dali najíst a já se potom bez větší pomoci a na jistých nohách zvedla a šla si dát sprchu. Byla jsem trochu unavená, ale rozhodně ne moc vyčerpaná a plná elánu postarat se o svou malou holčičku.

Ten den jsem usnula až někdy v deset večer. Před tím jsem si užíval nádherných chvilek s maličkou - společné tulení v posteli a pozorování toho kouzelného stvoření, které se rozhodlo přijít do našich životů.

Markétka byla od narození velmi pohodová. Teď je jí 10 dnů, skoro nepláče, krásně spí a už začíná prozkoumávat svět. Věřím, že k tomu přispěl i pohodový průběh jejího narození i celého těhotenství.

Porod zpětně vnímám jako výzvu, kterou jsem zvládla. Zážitek, který mě posilnil a dal mi pocit, že toho můžu zvládnout ještě víc, než jsem si dříve myslela.

S díky Tereza

Ahoj Jani, 

Moc děkuji za vánoční přání. Vánoce byly vše jen ne klidné, tak jsem se k napsání dostala až teď. :) 

23.12. jsme si domů z porodnice přímo pod stromeček přivezli holčičku. Ella se narodila 20.12. a vše probíhalo klidně, přirozeně a rychle. Máme zlatý a hodný miminko. :) Myslím, že je to i díky pohodové náladě v průběhu celého těhotenství. 

Pořád tomu nemůžu uvěřit, jak moc porod probíhal tak, jak jsem si přála...Odešla mi hlenová zátka a dva dny na to v noci začaly pozvolna přicházet vlny, které po třech hodinách byly pravidelné po 5 minutách a my vyrazili do porodnice. 

Nejdříve jsem každou vlnu prodýchávala a snažila se o vizualizace. Když vlny zesílily, požádala jsem o rajský plyn a u toho jsem zůstala, další anestezie nebyla potřeba. Vše postupovalo velmi rychle a po několika silnějších vlnách byla malá přirozeně venku. Nechal se dotepat pupečník. Během drobného šití měl bonding s miminkem partner a poté jsme všichni byli další dvě hodiny na sále a já měla miminko na svém těle. 

Ella je klidná a pohodová, na stejné vlně jako my s manželem. Jsem si jistá, že k tomu přispěla jak nálada během těhotenství, tak rychlý a hladký porod. 

Všichni tři moc děkujeme, kurz hypnoporodu nám dal víc, než jsme si dokázali představit. 

Přeji Ti skvělý, nezapomenutelný a úspěšný rok 2020 a snad brzy na viděnou.

Adéla

Ahoj Jani, 

Přesto, že jsem teď kurz hypnoporodu neabsolvovala, chci Ti dát vědět, jak to vše dopadlo....

Gravid jóga v Jógovně byla i během druhého těhotenství skvělá, a užívala jsem si všechny hodiny na kterých jsem byla, i když tentokrát jich bylo o dost méně, než jsem plánovala. Moje fyzička není to, co bývala. :)
Na konci ledna jsme byly na horách a přivezly si nějakou virozu...já nakonec po týdnu nemoci skončila se zánětem dutin a antibiotiky na další týden doma.  Ani fyzicky jsem se tentokrát necítila tak ,,lehce,, jako když jsem čekala Ellí a tak jsem se ke konci února necítila dost fit na to, abych dorazila...a 2.3., skoro o měsíc dřív, ve 36 týdnu přišla na svět Lota. :) Rychle a přirozeně. 

Chci Ti poděkovat. I tentokrát jsem praktikovala...a uvědomila si ještě víc než při prvním porodu, jak moc techniky fungují. Zejména dech nahoru. Když jsem měla prostor se soustředit a prodýchávat vlny, bylo to snesitelné. Když se mi nepodařilo dost se na dech soustředit, tak vlny byly o dost intenzivnější.

Začátek byl úplně jiný než poprvé.Ve středu v noci mi odtekla plodová voda, v porodnici mě uložili na pokoj a čekala jsem až vše vypukne. Odpočívala jsem až do čtvrtka do odpoledne, kdy kolem 3 začaly přicházet vlny. A dál už to bylo velmi podobné jako s Ellou. Každou vlnu jsem se snažila prodýchávat, a to velmi fungovalo. Poslední fáze porodu měla dost rychlý spád a před pátou hodinou se Lotka narodila. Přirozeně a rychle. Bez většího zásahu doktora. 
Sice dřív, ale myslím, že přesně  v ten správny čas.:) 

Ráda s Tebou i podruhé sdílím svůj zážitek z porodu. Lekce jógy jsem ukončila brzy a nečekaně a ani se nestila nějak rozloučit, tak Ti chci alespoň touto cestou poděkovat. :) 

Děkuji a měj se krásně. 

Adéla